Úžasný závod!

Od závodu Paříž-Nice se týmu Etixx - Qucik-Step nedařilo urvat vítězství, ačkoliv tolikrát byl tak blízko. Zejména několik těsných porážek na klasikách celý tým mrzelo a téměř to začínalo vypadat, že jeden z nejlepších týmu na světě své jaro protrpí. Během holandské klasiky Amstel Gold Race se ale všechno obrátilo v dobře. Tým se úspěšně vypořádal s nástupy dalších sestav a v napínavém finále, které zpočátku vypadalo nepříznivě, Michal Kwiatkowski těsně překonal ve spurtu výborné závodníky Valverdeho s Matthewsem. A to všechno by se nestalo, nebýt skvělého výkonu Petra v závěrečných kilometrech, který dokázal Kwiatkowského ve finále vyvézt k úpatí Caubergu na vynikající přední pozici mezi prvními osmi závodníky.

Petře, nejprve nám prozraď, jaké jsou čerstvé dojmy z týmového vítězství?
Skvělé! Nikdy předtím jsem nebyl součástí sestavy, která by vyhrála závod WorldTour. Vždycky jsme jen "ostřelovali" první místa a těsně nám to unikalo. Takže teď je v týmu skvělá nálada a jsme rádi, že jsme dokázali, že ještě umíme vyhrávat.

Tým na tom byl před Amstelem zle psychicky?
To vůbec, spíš jsme byli hladoví a křečovitě jsme se snažili o úspěch. Ale všichni víme, že kvalitu na to vyhrávat máme. Takže jsme si řekli, že se jede na Kwiatoka a pár závodníků jsme měli mít jako pojistku, aby zachytávali nástupy. Já měl být jedním z nich.

Ale nakonec jsi se do úniku nedostal, čím to?
Zaprvé se jelo šílené tempo a každá skupina byla velmi hlídaná, aby tam nebyl někdo z velkých týmů na pomoc nebo aby se skupina moc nerozrostla. Zadruhé, asi 40-35 km do cíle za to vzal Nibali, Caruso, Rosa a s nimi jel i náš Tony Martin. Tenhle únik vydržel hodně dlouho a v pelotonu se pak jelo takové tempo, že nějaké nástupy nebyly možné.

Co se pak dělo v závěru závodu, z tvého pohledu?
Bylo jasné, že dojede do cíle velká skupina, takže bylo třeba urvat pro Kwiatoka co nejlepší pozici. Ještě se zkoušely nějaké nástupy, ale Orica s námi rozjela takové tempo, že neměly šanci. Já se tam pak šikovně vysunul ze strany a trochu víc jsem to pustil do zatáčky, což nám pomohlo před Caubergem vyjet lepší pozici.

A co finiše jsi jet nezkoušel?
Zkoušel, ale nohy už nepustily. Asi v půlce kopce už přestaly poslouchat, tak jsem dojel svým tempem.

V minulosti jsi měl právě v Nizozemsku dva pády, které ti přivodily zlomeninu klíční kosti. Nestrašilo tě to trochu?
Bál jsem se toho před závodem trochu, ale pak jsem si to v hlavě srovnal, nemyslel na to a myslím, že jsem ty zatáčky docela pořešil.

Petře, dvě slova otázky na závěr: Valónský šíp?
Ambice máme stejné, chceme vyhrát. Středeční závod bude ale mnohem víc o posledním kopci a o pozici v nájezdu na něj.

Petře, nejprve nám prozraď, jaké čerstvé dojmy z týmového vítězství.

Janek L.