Vítězství, žlutý trikot, pád a předčasný návrat z Tour of Britain

Vše se odehrálo tak rychle. Jeden den jsem vyhrál etapu, oblékl se do žlutého trikotu a byl v totální euforii. Ten následující jsem těsně před cílem tvrdě přistál na zemi. Přišel o žlutý trikot a nehet na levém ukazováčku. Večer strávil na ambulanci, kde jsem se dozvěděl, že je ke všem koneček prstu ještě zlomený.

Další ráno jsem již seděl v letadle směřujícím do Prahy a přemýšlel o tom co se událo. Uvědomil jsem si jak pomíjívý je úspěch. V jeden moment jsi nahoře a během okamžiku můžeš být dole. Posledních několik týdnů šlo vše jako po másle, jeden úspěch za druhým. O to tvrdší to bylo přistání.

Vždy se ale snažím vidět věci z pozitivního úhlu. Jsem si vědomý rizik, které profesionální cyklistika obnáší. Jsem vděčný za to, že jsem z pádu v šedesátikilometrové rychlosti vyvázl relativně dobře. Také jsem mohl mít po sezoně. Takhle mě jen čeká pár volnějších dnů než budu pokračovat v přípravě na mistrovství světa. Není ideální scenář, ale věřím, že mě tato zkušenost opět posune dál. Důležité je neztratit cíl z očí, zejména pokud se věci nevyvíjejí podle plánu. 

"Nezáleží na tom kolik ran rozdáš, ale kolik jich dokážet vydržet" Rocky Balboa